Je to tedy vzácnější projev chování vyskytující se u dětí s lehkou mozkovou dysfunkcí. Hypoaktivní děti mají slabší percepčně-motorické tempo.¨
Co se s takovými dětmi děje?
Nervový systém obsahuje dvě hladiny aktivace- podráždění a útlum
Z uvedeného vyplývá, že u hypoaktivních jedinců převládá útlum. Toto dítě není schopno diferenciovat všechny podněty a jejich příjem je překryt útlumem. Psychomotorické tempo těchto dětí je značně sníženo, jsou méně pohyblivé a nápadně pomalé.
„Kam ho ráno postavíš, tam ho večer najdeš.“
Dědičnost a rodinné prostředí
Velkou roli hraje také dědičnost, u které je přenos této poruchy odhadován až na 70%. Jako další příčinu bych zmínila strukturálně-funkční změny mozku, kdy mají určité morfologické odchylky.
K prohloubení těchto potíží přispívá také negativní působení rodinného prostředí. Dítě neovládá svou pozornost, protože se mu nikdo dostatečně nevěnuje. Může to být také důsledek opožděného zrání, kdy propojení důležitých oblastí mozku není dokonalé.
Práce ve škole
V mnoha případech není schopno školní úkoly zvládnout a uzavírá se do svého nitra. Ostatní děti se mu mohou také posmívat. U těchto dětí jsou pocity viny z vlastního neúspěchu běžné. Právě pomalost se velmi projevuje v myšlení a rozhodování. Ve škole často nestačí pracovnímu tempu, úlohy nedokončují a diktáty nestíhá dopisovat. Bývá pasivní a neprůbojné, také se hůře orientuje. Jeho problémy jsou často přehlíženy rodiči i učiteli, protože dítě nijak nevyrušuje ani nezlobí. V těchto případech je hypoaktivita často vykládána jako lenost nebo snížená inteligence, je to však opravdu zvláštnost nervové soustavy.
Vyučujícím se může zdát, že tyto děti pracují nepozorně. Berou to jako nedostatečnou snahu a úsilí, protože jsou přesvědčeni, že by všechny tyto školní povinnosti a úlohy mělo zvládnout.
Ale nebojte se!
Pokud učitel vnímá určitou odlišnost dítěte, je snad jeho povinností, aby nějaká porucha toto dítě v jeho studiu neovlivnila.