· Nárůst digitálních objektůje patrný nejen v oblasti průmyslové, technické a telekomunikační.
· Dlouhodobá ochrana digitálníchdat je dnes součástí každé instituce. Objem digitálních dat, který je třeba dlouhodobě archivovat, se zhruba od poloviny devadesátých let minulého století začal prudce zvyšovat.
· Archivy digitálních datpotřebují také oblasti, jako jsou medicína, státní správa, justice nebo policie. Digitalizace je dnes jednou ze základních strategií dlouhodobé ochrany analogových sbírek (tj. fyzických dokumentů a sbírkových předmětů) ve většině institucí.
· Všechna data musí býtdlouhodobě dostupná a srozumitelná.
· Důležitou oblastí pro ochranu digitálních dat jsou také univerzity a výzkumné instituce. Jejich digitální repozitáře obsahují odborné publikace, kvalifikační práce studentů nebo digitální kopie fyzických dokumentů také obrovské množství digitálních dat generovaných obory.
· Digitální repozitářlze chápat jako organizaci lidí a systému se závazkem ochraňovat a zpřístupňovat digitální data pro určitou skupinu uživatelů.
· Infrastruktura jednotlivého repozitářemůže být navržena tak, aby navíc umožňovala i snadnou vzájemnou spolupráci s jinými systémy (portály) pomocí daných komunikačních protokolů.
· Digitální repozitářesehrávají klíčovou roli v dlouhodobé ochraně digitálních dat. Dlouhodobou ochranou se obvykle myslí ochrana během (někdy i za) období, ve kterém dochází k technologickým změnám, jako jsou zavádění nových formátů, nástupy nových médií nebo nové architektury procesorů, počítačů atd.)
· Repozitář se považuje za důvěryhodný, pokud lze prokázat jeho schopnost plnit určité funkce a pokud tyto funkce splňují minimální dohodnutá kritéria, jež by měly splňovat všechny „důvěryhodné repozitáře“. Dosažení důvěryhodnosti je do velké míry závislé na auditu a certifikaci.
Víte, co je digitální repozitář?
