Ať už chcete nebo ne, tak vzdělání je hodně důležité. Jen si představte, co by to bylo za lidstvo, kdyby bylo nevzdělané? Kdybychom neuměli číst ani psát? Jaké by to bylo a co naše společnost? Myslím, že bychom byli asi jako zvířata. No, musím říct, že zvířat a jsou někdy vážně prima, ale jen tak pomazlení. Ale mazlit se s člověkem jako s mazlíčkem? To by se mi tedy nelíbilo.
Myslím, že vzdělání má svoje velké plus a mínus fakt žádné, to mi můžete věřit. Já si ale na sebe pamatuji, jak jsem nechtěla chodit do školy, protože jsem nejraději byla s kamarádky venku a courala jsem se městem a ulicí. Jenže to tak měl opravdu skoro každý. V devadesátkách všechny děti chtěly běhat venku, než sedět ve školní lavici a vzdělávat se. Víte, v té době, v devadesátkách, nebyly tak populární mobily a počítače, takže my dědi a dospívající jsme většinou byli venku a neseděli jsme doma. Doma byla nuda a v škole taky ne. Jen mi řekněte kolikrát jste byli za školou? I když se za to nyní stydím, tak se přiznám, že moje záškoláctví bych osobně asi nespočítala.
Bohužel to tak je, ale už je to za mnou a musím říct, že jsme si to za školou vždycky pořádně užila. Kouřili jsme na hřišti a dělali blbosti. Všichni. Nyní je mi dost přes třicet let a mám maturitu. A jsme za to vděčná. Vzdělání mě chytlo někdy ve druhém ročníku na střední, kdy jsem si uvědomila, že s dobrou školou se lépe ve světě uchytím. A byla to pravda, protože díky maturitě mám větší šanci se na trhu práce uplatnit. A je to tak. Moji kamarádi, kteří na školu vážně kašlali a mají jen základní vzdělání, tak dopadli opravdu špatně. Tady jde vidět, že škola a vzdělání je velmi důležité. A pokud vám škola nejde? Existuje doučování, nyní už na skvělé pozici. A pokud byste mohli vrátit čas, udělali byste to? Já ano, a to je z důvodu, že bych se vykašlala na jednoho kluka, který mi bránil ve studiu. Kdyby tomu tak nebylo, tak mám jistě vysokou školu! Ale moje chyba, bohužel.