Když jsem si zařizovala svůj nový byt, nenechala jsem nic náhodě. Vše jsem chtěla mít dokonalé do posledního detailu. Vše muselo ladit od zásuvek, přes záclony až po záchodové prkénko. Není tedy divu, že mi trvalo vybavit malý být více než dva měsíce. Když už byl všechen nábytek na svém místě, zbýval poslední, drobný detail. Musela jsem vybrat lustr. Samozřejmě, že to nemohl být jen tak ledajaký lustr. Musel to být prostě TEN lustr. Ten jediný, přesně pro mě určený.
Měla jsem jasno, že to musí být něco jednoduchého, dobře udržitelného. Žádné zbytečné ozdoby nebo třásně. Ale zase ne nic obyčejného, žádnou placku na strop jsem nechtěla. Nezdálo se mi, že by mé nároky byly nějak vysoké. Obchodní domy však měly jiný názor. Všude se na mě usmívaly lustry nejrůznějších barev a tvarů. Nic co by však uspokojilo mé představy jednoduchého, ale neobyčejného lustru. Když už jsem to chtěla vzdát a vzít to velké červené cosi, jako bych někde v sobě slyšela vnitřní hlásek: „Tady, no tak tady, nahoře.“ Když jsem zvedla hlavu, uviděla jsem tu krásu. Čekal tam na mě. Úplně jednoduchý, bílý lustr na lanku s drátěným stínítkem. Lustr nebyl příliš velký.
Pro někoho by byl šedou myškou. Pro mě byl dokonalý, byla to láska na první pohled. A tak jsem si ho přinesla domů. Zapojení a instalaci jsem radši přenechala někomu zkušenějšímu, ale dělala jsem pečlivý dohled. Lustr byl přesně takový, jako jsem doufala a dokonale zapadl do mého jednoduchého interiéru. Jako velkou výhodu vidím, že je možné zavěsit ho do různých výšek podle vaší potřeby a preferencí. Kovový materiál se bude velmi snadno omývat od prachu a nečistot.
Jsem ráda, že jsem poslechla svůj šestý smysl, protože pro někoho to může být jen obyčejné světlo, pro mě je to součást domova. A doma se musím cítit dobře bez jakýchkoliv rušivých elementů, kterým by nevhodný lustr zajisté byl.