Nízkotlaké rtuťové výbojky

Rtuťové výbojky Lightpark jsou tvořeny zářivkovým tělesem nejčastěji ve tvaru trubice se žhavícími elektrodami. V trubici jsou rtuťové páry a argon. Poté, co nastane vpuštěním elektrické energie do skleněné trubice vývoj, trubice se rozzáří neviditelným světlem v ultrafialové oblasti.  Toto světlo dopadá na vnitřní skleněnou stěnu trubice, která je potřená luminoforem. Ten absorbuje neviditelné ultrafialové záření a vydává záření, které vidíme. Zářivka tak pro nás vydává světlo.
Výhody zářivekpouliční rozsvícená lampa
• Ve srovnání se žárovkou mají rtuťové výbojky vyšší životnost. Ale už je předčila modernější LED světla. Při četnosti spínání 8x za den vydrží zářivky 8-12 tisíc hodin, než se sníží výkon.
• Mají poměrně vysokou energetickou účinnost.
• Zářivky se nezahřívají tak, jako klasické žárovky.
• Dle luminoforu lze výsledné světlo regulovat od UV spektra až po námi viditelné světlo, a to lze ještě modifikovat na teplé, studené, denní atd.
Nevýhody zářivek
• Jas těchto zářivek lze regulovat pouze s přidáním speciálního elektronického předřadníku, což už vyžaduje složitější konstrukci, a tedy složitější výrobu zářivek.
• Jsou ekologicky závadné díky použití rtuti a toxického luminoforu a u zářivek s předřadníkem jsou i další ekologicky zátěžové komponenty.klasická zářivka
• S vyřazenými výbojkami se musí nakládat jako s nebezpečným odpadem.
• Levnější zářivky můžou mít negativní vliv na lidský zrak.
• Některé studie vlivu zářivek na lidské zdraví zmiňují možnost vyzařování určitého typu rentgenového záření, kvůli obsahu těžkých kovů.
• Časté zapínání a vypínání opotřebovává elektrody, proto by mezi jednotlivými úkony mělo být 30 minut.
Výroba zářivek začíná u skleněné trubice, která musí projít mycím tunelem s demineralizovanou vodou. Pak následuje vysušení a nanesení luminiscenční vrstvy. K tomu se používá nitrocelulóza s drobnými částicemi luminoforu. Tato směs se prolévá trubicemi a zanechává na nich tenkou vrstvu, která se usuší, nitrocelulóza se vypálí v peci a zůstane jen luminofor.
K připravené trubici se přitaví patky – konce trubek s elektrodami. V patkách jsou ještě otvory, kterými se vysaje vzduch a vodní páry. Poté se poprvé nažhaví elektrody a jejich povlak z barya, stroncia a vápníků se změní na oxidy. Potom se napustí přesné množství argonu a rtuti a otvory se zataví. Na závěr zářivky projdou kontrolou.